Pohled na zamilované páry s jiných zemí s rozdílným náboženstvím
Cesta hromadnou dopravou, je plná zážitků už po ranním rozbřesku při cestě do zaměstnání. Pozoruji všechny lidi kolem sebe a snažím se uhodnout jejich příběh. Tímto způsobem si vždy zpříjemňuji a krátím čas. Jako vždy se rozhlížím, když v tom si všimnu vedle sebe zamilovaného páru. Ona mladší a trochu živel, on starší a právě zaujatý napínavou, válečnou, strategickou hrou na svém mobilním telefonu. Dívka se snaží upoutat jeho pozornost, ale moc se jí to nedaří. Z jejich rozhovoru, který spolu vedli, jsem pochopila, že ho něčím rozzlobila a tak ji tímto svým odmítavým postojem a mlčením trestá. V dnešní době je snadné pozorovat, co vše si neseme do dospělosti z našeho dětství. Tento starší muž má odněkud zkušenost, že mlčení slouží k potrestání či k přemyšleni o provinění viníka. Kde k té zkušenosti asi přišel? Trestali ho takovým způsobem rodiče, sourozenci či kamarádi?
Můžeme se jenom domnívat o původu jeho způsobu trestání. Většinou totiž používáme při rozhodování vlastní zkušenost a ukládáme si své prožitky pro pozdější úseky našeho života. To, kde jsme se narodili a v jakých podmínkách, rozhoduje o vývoji naší inteligence, mentalitě, náboženském založení a v neposlední řadě o tradicích našeho národa. Tihle dva to ještě dnes večer určitě vyřeší tím, že se pomilují anebo už po cestě bude svého milého ta dívka provokovat, až dosáhne svého. 😉 My Evropanky to s našimi muži umíme. Milují nás a bojují o naše srdce a my se zase na oplátku oblékáme svůdně, abychom podráždili jejich fantazii a sváděli je našimi koketními pohledy. V tomhle je to takové krásné, že si jeden vybere druhého, protože se zamilují nebo se jen přitahují. Volba je v rukou každého z nás. Jako malé dívky už si představujeme toho našeho prince na bílém koni a plánujeme svůj velký den, kdy oblékneme krásné bílé, honosné svatební šaty.
Když se z nás pak stanou matky, vychováme naše malé děti s láskou a dáváme jim to nejlepší, co je v našich silách. Chráníme své syny i dcery vlastními životy a nedovolíme, aby je někdo ohrožoval na zdraví či na životě. Nemusíme se bát, že se náš syn jednou stane mučedníkem a roztrhá ho bomba. anebo že naší malou dcerku bude týrat její starší, pedofilně zaměřený manžel. V tom je právě ta čistota duchovního poznání. Tohle je rozdíl mezi lživým a fanatickým náboženstvím a lidskostí spojenou s vírou v boha. Celý svět je bohužel díky pár jedincům rozdělený na dva tábory.
Na zlo a dobro. Nezáleží na náboženství, které ta či ona strana uznává, ale záleží právě na lidskosti a čistotě srdce. V každém náboženství jsou lidské špíny, protože se nechaly zaprodat ďáblovi. Nerozlišují se ani podle barvy pleti ani země, kde se narodily. Všechno jsou to lidské bytosti, které jsou nástrojem dobra či zla. Zabíjelo se za každého náboženství. Řiďme se tedy srdcem a rozumem, protože už dávno víme, co je dobro a zlo v tomto světě. Nedělejme nic, co nechceme, aby nám činili druzí. Miluj bližního svého. Tím se řiďme a náš život bude plný radosti a porozumění. Zkouším si právě představit, jak by mě asi zaujal pár muslimů, který má svou trestající Šaríu, jako soud a trest za provinění vůči náboženství, jako je Islám. Jen při té představě pocítím trochu záchvěv strachu z toho, co mi má fantazie ukazuje. Zkuste si teď společně se mnou tuto dvojici představit. Mladá, krásná dívka zahalená celá v černém hidžábu a vše, co z její krásy můžeme spatřit, je jen její nos a krásné, pronikavé hnědé oči. (Mimochodem jsem viděla video, kde si Íránské ženy nechávají plasticky opravit i sebemenší vady na svém nosu, protože nos a oči jsou jediný prodejní artikl na jejich výhodný sňatek). Většinu z těchto sňatků si dívky ani nemohou prožít jako my, evropské ženy, protože jim ženicha vybere rodina podle majetku nastávajícího ženicha. To si my, Evropanky, nedovedeme ani představit, že bychom musely žít s někým, kdo se nám jako muž nelíbí, ba co víc, je nám i odporný.
Takové ty klasické zamilované páry spíše vidíme tady v Evropě, než v Arabských zemích. Vraťme se zpátky ale k té dvojici v mé fantazii. Zahalená dívka je vyděšená strachy, protože ví, že včera svého partnera rozzlobila, když myla nádobí odhalená. Bylo jí v kuchyni horko a doma byla jen ona sama, takže neviděla nic špatného na tom, že si odloží svůj černý hidžáb. On ale včera přišel nečekaně dříve domů a místo, aby byl rád, že je doma čisto, uvařeno a čeká na něho jeho žena, aby ho přivítala s úsměvem, tak pocítil hněv, protože si uvědomil, že není zahalená. Od malého chlapce se musel učit Korán nazpaměť a slepě mu věřit, protože všichni muži v jeho rodině i ženy ho vedli k víře v Islám a ke čtení Koránu. Musel vše dodržovat a i když svou ženu miloval, Korán mu nařizoval, že jí musí potrestat. Vždyť i jeho otec matku i sestry trestal bitím a tak musí i on sám jít příkladem. Dnes je unavený, ale zítra po návštěvě u jejích rodičů jí potrestá. Ona si musí zapamatovat, že žena je pod svým mužem a poslouchat ho, jí nařizuje Korán. Islám je pro ně cesta k čistému a nesmrtelnému životu. Zamilované páry většinou končí špatně v zemích, kde láska není. My Evropané, jsme pro ně jen nevěřící psi bez víry a skutečných hodnot. Ve své zemi přísahal, že ho bude šířit do své smrti Islám, po celém světě. Tu noc usínal moc rozzlobený, že ho jeho žena svým chováním, přinutila k potrestání.
Ještě tak dvacet minut a budeme doma. Co mi zase udělá? Přemýšlela mladá žena. Proč jsem si já hloupá sundala svůj hidžáb? Zasloužím si svůj trest! Opakovala si v duchu a odevzdala se už dopředu svému muži k trestu. Po příchodu domů začalo vše nabírat na dramatičnosti. V tichém bytě se ozývá jen zoufalý křik ženy, rány tyčí a jeho opasku. Ti dva se stali nástrojem někoho, kdo jim řekl, že takovéto vzájemné chování je v pořádku. Násilí a ponižování se stalo součástí jejich životů. Ať je to jak chce, je to jejich volba věřit v to, v co věří a my nemáme právo je soudit. My se můžeme na to jen podívat z našeho pohledu. To co je špatné pro nás, je pro ně dobré a zase naopak. Tito lidé potřebují svou disciplínu a nikdy nebudou schopní přijmout naše chování a naše tradice. Nemíchejme tedy jablka s hruškami a nenuťme jim naší toleranci či demokracii. Nechme je tam, kde se narodili a pokud chtějí být s námi, naučme je našim zákonům a naší úctě k životu. Ukažme jim, že i mezi námi jsou špíny, které zneužívají lidstvo v Evropě a na druhé straně, že nejsou všichni stejně zkažení, jak si o nás myslí u nich. Jsem ráda, že mám svá práva a že jako žena se mohu cítit v Evropě svobodná a volně se pohybující lidská bytost. To my ženy jsme ty, které dávají životy mužům a na to by muži neměli zapomínat. Bůh učinil Adama a Evu a ne dva Adamy nebo dvě Evy. Bůh je naučil milovat se a množit se v páru. Nestvořil Adamovi 4 manželky. I zvířata byla v páru. Tak proč někdo tvrdí, že mnohoženství je od Boha? Nebo že být jinak sexuálně orientovaný už není nemoc či úchylka, protože nám to nařídili tak vnímat, po takzvané sametové revoluci? Obcování se zvířaty a s mrtvolami, to vše patřilo k satanským rituálům včetně pedofilie. Kam jsme se dostali, když toto vše už je našim očím lhostejné? Nejsem rasista ani žádný xenofob. Jsem matka a hlavně jsem žena.
Evropští muži, nepřestávejte být našimi rytíři a chraňte nás ve dne i v noci. Láska je krásná a život bez násilí je ukázkou čistoty srdcí lidstva na této planetě. Zbavme se zla a obraťme se ke světlu.